Být druhým Avishaiem Cohenem na současné scéně improvizované hudby vyžaduje pořádnou porci umělecké kuráže, originality i odhodlání. Nic z toho však trumpetistovi tohoto jména nechybí. Oba dva Avishaiové, tedy i basista, se sice narodili v Izraeli a v určitém životním období se přesunuli do New Yorku, jenomže tam veškeré podobnosti končí. O osm let mladší trumpetista Avishai Cohen v sobotu 24. října představil své trio Triveni pražskému publiku a uzavřel tak letošní ročník přehlídky současného jazzu JAZZ ON5 2015 v pražském Jazz Docku. Jak se bojuje s asociacemi, které se pojí se slavnějším jmenovcem?
Avishai trumpetista patří do hudebního klanu Cohenů, z něhož se do povědomí jazzové obce zapsala i jeho sestra Anat, výtečná klarinetistka a saxofonistka. Ta si ostatně jako host zahrála i na Dark Nights, nejnovější desce uskupení Triveni. Kdo by však od Cohenů čekal klezmer, byl by zklamán. Anat prozkoumává zejména pomezí jazzu a latinskoamerické hudby. Avishai zase vyznává temnější a hrubší podoby improvizace a přizpůsobuje tomu i nástrojové složení své kapely. V triu bez klavíru nebo kytary si nelze jen tak pohrávat a občas se pochlubit sólem. Tam se musí dřít a improvizovat jak o život, jinak by spojitost celé performance připomínala stabilitu barové stoličky s vyviklanou nohou.
Okouzlující zemitost Avishaiova tónu svědčí o hloubce kořenů, z nichž čerpá svou inspiraci. Cítíme z ní nespoutanost Charlese Minguse i zdrženlivost Milesova soundtracku k Výtahu na popraviště. V první polovině jediného setu večera zazněly kompozice Dark Nights a You in All Directions, z nichž dýchal radikalismus blues a které Avishaiovi umožňovaly stupňovat intenzitu frází a nutit melodii do výšek. Výrazně bebopová Art Deco dala vyniknout Cohenovým spoluhráčům, kterými ten večer byli basista Yoni Zelnik a bubeník Justin Brown.
Vrcholem večera byla improvizace na nové téma, nazvaná podle aktuálního data October 25th. Avishai Cohen se tak k pobavení přítomného publika nechtěně ocitl v budoucnosti. Celý večer jen tušený Mingus se zhmotnil v baladě Goodbye Pork Pie Hat, nádherné poctě Lesteru Youngovi a všem podobným tichým podivínům, kteří jsou protipólem extrovertní virtuozity Avishaie Cohena s basou.
