Kapela Zrní prožívá rušné a přelomové prázdniny. Exkluzivní vystoupení s Janáčkovou filharmonií Ostrava je za nimi, čeká je speciální akustický set na Střeleckém ostrově v Praze. Mezitím řada malých festivalů, jako třeba intimní berounské Závodí v sobotu 8. srpna. Unavená Berounka byla na půl žerdi na památku dalšího dne bez deště, ale kluci si po svém pohodovém setu našli čas na několik otázek o probíhající festivalové sezóně i odhalení některých vizí a plánů.
Začal bych úplně obyčejně. Jak si užíváte léto? Jak budete za čas vzpomínat na léto 2015?
Ondřej Slavík (OS): To je hezká otázka. Já si ho užívám úplně. Hodně hrajeme. Jak byl ten velkej coloursáckej koncert, tak nám to něco vlilo do žil. Léto super, výjimečný, zábavný.
Jan Unger (JU): Já mám hlavně pocit, že začalo chodit víc lidí. Nevím, jak je to možný, ale fakt ten pocit mám. Pro mě to třeba bylo hodně silný léto životně, takový přelomový v osobním životě.
OS: A hlavně pro nás jako pro kapelu to bylo výjimečný. Měli jsme jeden z koncertů, na který budeme snad až do konce života vzpomínat.
Mluvíš teď asi o vystoupení na Colours of Ostrava. Já byl sám velmi zvědav, jak ty aranže vyzní. Jestli neupadnou do kýčovitosti. Nakonec jsem byl výsledkem velice nadšen. Jaký dojem zůstává měsíc poté ve vás?
JU: Já mám pocit, že nám to teprve dojde časem, jak to bylo velký. Já mám radost z toho, že jsme se neroztřásli, že jsme nebyli nervózní, že jsme to dali a hrozně si to užili. Bylo fakt dojemný, jak naše motivy hraje filharmonie. A dojemný bylo i to, že tam byli všichni naši známí, co nás znají od začátku, naši příbuzní, kteří to fakt prožívají.
OS: Já jsem si to normálně užíval, jak jsem viděl ty lidi, pak ta děkovačka, kdy jsme vyběhli na to molo a tak.
Uvažujete, že byste tuhle jednorázovou spolupráci přetavili do podoby desky?
JU: My jsme to natočit chtěli, ale pak se ukázalo, že je to finančně strašně náročný a tak jsme od toho museli ustoupit. Ale vzhledem k tomu, že se nám s filharmonií spolupracovalo dobře, lidsky jsme si sedli s dirigentem i celým orchestrem, tak v tom asi budeme pokračovat na pár koncertech a jeden z nich bychom rádi nahráli. Uvidíme, jestli to vyjde. Nic není jasný, ale já doufám, že to klapne.
Zůstali jste i na další koncerty nebo jste museli jet o festival dál?
OS: Já určitě. My jsme tam byli až do konce. Hrozně hezký byl Owen Pallett, užil jsem si tu elektro stage. Tam jsem se vyřádil. Z velkých hvězd byla samozřejmě zajímavá Björk. A také José Gonzáles byl pro mě super.
Bezmála polovina setu jedné z hlavních hvězd, Cinematic Orchestra, byla překvapivě elektronická. Mě v souvislosti s tím napadla otázka, zda cítíte jako kapela potřebu reagovat na současnou elektronickou vlnu. Je to směr, kterým se chcete někdy vydat?
OS: Jasně, řešíme to docela dost. Jestli vůbec ano a pokud ano, tak jak. Když jsme měli soustředění ohledně další tvorby, tak jsme si hráli s elektrickýma krabičkama ve velký míře, ale zároveň jsme si říkali, že by byl pěknej i pravej opak. Hrát čistě akusticky. My jsme otevřený hlavy a nechceme se ničím vázat.
I když byla spolupráce s klasickým skladatelem a filharmonií premiérou, tak na vašich deskách se party dechů a smyčců objevovaly i dříve. Skládali jste si je jako kapela nebo se na nich podíleli přizvaní hudebníci?
JU: Částečně je skládají kytarista s houslistou, protože jsou z nás nejvzdělanější, mají konzervatoř. Žestě skládá třeba trombónista Štěpán Janoušek. Když jsme se ale teď potkali se Stano Palúchem, tak bychom toho mohli využít a mít na další desce velké orchestrální party, ovšem použité minimalisticky a s elektronikou. Cítím, že se to na minulým soustředění pohnulo. Cítím v tý nový tvorbě takovej mix starý dětský písničky s ambientní elektronikou a mohly by tam být orchestrální party.
OH: Použití filharmonie je takový třetí směr, další hozená rukavice. Bylo to jedno z nejlepších soustředění. Fakt!
V čem je ten budoucí zvuk jiný? Používali jste jiné nástroje?
JU: Používali jsme takový ty elektronický p*čovinky.
OS: Přesně tak, malý klávesky, místo bicích různý pady. Zárověň si to snažím hlídat, aby to nesklouzlo do nějakýho klišé, do toho, co je dneska trend.
Vydali jste nedávno klip k Lazarovi. Rezonuje ve vás jeho tématika nějak jinak než ostatní písničky? JU: Pro mě bylo skládání textů na poslední desku jako velkej trip. Musel jsem otextovat drtivou většinu písniček za 14 dní. Bylo to asi 15 písniček. A já jsem chodil hodně do lesa, každej den. Napsat jeden text denně byl hardcore, ale my už jsme věděli, že máme termín studia. Ten prvotní impuls je vždycky vynucenej, musíš to udělat, ale zároveň to ve mně vzbudilo „Musíš se vymeditovat do úplnýho klidu, aby to přišlo“. Dobře, musím změnit životosprávu, každej večer chodit do lesa a 4 hodiny tam sedět. Dostal jsem se do takovýho módu, že to chodilo. Neumím říct, jak tyhlety písničky přišly. Jak přišly ty témata. Byl to kontakt s vesmírem nebo s lesem.
OS: Co se týče Lazara konkrétně, mě by se víc líbilo, kdyby tam byl ten původní nápad, brutálnější text, že Lazar bije svoji ženu.
Já osobně jsem vás poprvé zaregistroval v souvislosti s představením Kolik váží vaše touha?. Plánují se ještě nějaké reprízy?
JU: Hráli jsme to 4 roky, což bylo na taneční představení hodně dlouho. Teď byla v Praze derniéra. Pokud, tak to možná zahrajeme v zahraničí, ale už to asi končí. Na druhou stranu, až do konce bylo často vyprodáno a pořád to fungovalo.
OS: My jsme s holkama kamarádi, takže není vyloučeno, že spolu ještě někdy něco vymyslíme. Je to teď ve hvězdách.
JU: Byl to skvělej projekt. Bylo to přínosný odreagování od pražských koncertů. Jseš v divadle, za plentou, hraješ ambientní hudbu, bez toho, abys musel komunikovat s publikem.
OS: Když jsme na toto představení vymýšleli hudbu, tak to byl jeden z našich velkých zlomů, co se týče hudebního vymýšlení. My jsme odjeli na chatu s tím, že musíme vymyslet ženskou taneční hudbu. A začali jsme používat až femininní motivy, který nás nikdy předtím nenapadaly. Byl to jedinečný.
Měli jste předtím nějaké taneční zkušenosti, na které šlo navazovat nebo to pro vás bylo něco úplně nového?
OS: Já s houslistou jsme chodili na pantomimu (spiklenecký úsměv). Ale to je všechno!
JU: Bylo to pro nás nový. Bylo skvělý spolupracovat s dalším tělesem, že jsme tam nebyli sami za sebe, že jsme se museli s někým propojit, konfrontovat názory a vytvořit něco společně, to bylo obohacující. Teď je ale něco domluvený, že?
JU: Jenže ony dvě otěhotněly, takže je to takový složitý.
Bylo tam něco improvizačního? Inspirovali jste se při hře přímo pohybem?
OS: Tam byla ta spolupráce domluvena tak, že jsme byli na chatě, holky měly to samý, celej den jsme hráli a jamovali, nahrávali, stříhali, sestřihaný nahrávky jsme jim posílali, ony nahrávaly na video svoje taneční reakce a nápady, my jsme si to pouštěli.
JU: Na dálku jsme se setkávali ve virtuálním prostředí a takhle jsme se inspirovali. Hledali jsme, jaké naše plochy se hodí k tanci.
Z vašich letních koncertů je rozhodně třeba zmínit ještě 19. srpen na Střeleckém ostrově v Praze. Má to být akustický koncert, ale vy ani nejste čistokrevní elektronici. V čem to tedy bude jiné a specifické?
OS: Pro nás je to vždycky napůl punk a zábava. My jsme muzikanti z ulice, spíš než nějací vymazlení akademici. My si to hrozně užijeme.
JU: Nakonec to vždycky dopadá, že máme týden na to nacvičit verze písniček, který hrajeme elektricky, v nějaký country akustický verzi. Sesmolíme to na poslední chvíli, jdeme na to pódium. Lidi se můžou těšit, že tam bude spousta kiksů a neplánovaných věcí. Ty průsery a to, že nevíme, co se stane, vytváří, myslím, skvělou atmosféru mezi náma i směrem ven.
